Mláďata narozená v roce 2013:

• 1. ledna 2013 se kozí mamince narodili do mrazivého dne kozí trojčátka. Kozlík je nádherně hnědý s tmavým pruhem od čumáčku až po ocásek, dvě kozičky jsou celé černé, pouze jedna má na zadní nožičce bílý proužek. Skotačí okolo maminky a zkoumají okolní svět.
• 11. ledna se narodila malá ovčí slečna s dvoubarevnými oušky. Zatím je schovaná u maminky v kožíšku, ale další den už bude statečnější a bude zkoumat svůj svět.
• 26. ledna 2013 se odpoledne narodil ovčí mamince puntíkovaný beránek. Zatím má nejisté nožičky, ale už se snaží být pořád s maminkou.
• 27. ledna 2013 za mrazivého rána přišli na svět ovčí dvojčátka. Je to ovečka a beránek. Beránek je schovaný v malém pelíšku a ovečka kamarádí s puntíkovaným beránkem.
• 1. února 2013 se za svítání narodila ovčí dvojčátka. Je to ovečka a beránek. Beránek je statečnější a větší, ovečka se schovává u maminky a těší se z její blízkosti.
• 27. března 2013 se za mrazivého svítání narodila puntikované kozičce kozí čtyřčata. Jsou to 3 holky a jeden kluk. Klučina je černobílý puntikovaný, 2 kozičky jsou hnědobílé puntikované po mamince a třetí kozička je světlounce hnědá. Zatím jsou schované před mrazivým dnem, ale brzo už budou běhat okolo mámy a hledat něco dobrého do své mlsné tlamičky.

Zvířátka, která čekají na Vás

Na milovníky zvířat čekají naši miláčci v domácí ZOO, která je situována v areálu penzionu. Příroda a pobyt mezi zvířátky Vám znovu připomenou dávno zapomenuté zvuky a vůně venkova, otevřou návrat ke kořenům. Mladým lidem pak možná poprvé ukážeme to, čím dříve žily celé generace: les, louku, potok, brouky, motýly, živou kozu s neposednými kůzlaty a další krásy života na venkově. Můžete se potěšit s našimi ovečkami, kozami, housaty, kachňaty, slepičkami, králíky a dalšími zvířátky. Na zvířátka se nemusíte jenom koukat, můžete je i krmit, adoptovat, odvést na pastvu a budete-li mít štěstí odvézt si i nějakého chlupatého miláčka domů.

Jsem kamarád noci a přes den se schovávám před všemi, co ruší můj odpočinek
a klidný spánek. Ale přijďte se podívat, jak mi to se soumrakem a s přicházející nocí sluší, a jak se přede mnou schovávají všechny myšky, které mi chutnají nejvíce. Když uslyšíte mé „chryííí“, tak volám, že je čas večeře a že se na mě nesmí zapomenout. Nejraději mám myšky.
Sova pálená je z nejrozšířenějších ptáků na světě, který se vzácně objevuje i v Čechách. Sova pálená je středně velká sova vážící mezi 300 až 650 g. Má dlouhá
a nádherně zbarvená křídla, která dosahují 80 až 90 cm v plném rozpětí. Břicho, končetiny, spodní strana křídel jsou čistě bílé. Na hlavě má nezaměnitelný srdcovitý obličej s velkýma černýma očima a růžovým zobákem. Živí se hlavně malými obratlovci (myši, křečci polní, hraboši), ale také loví ptáky, plazy a občas i hmyz. Hnízdí
v dutinách stromů, kde snáší 4-7 čistě bílých vajec, na kterých sedí samička.

Ahoj kamarádi, jmenuji se Péťa a těším se až mě přijdete podrbat za mýma velkýma, krásnýma ušima a podívat se jak mám nádherné a veliké zuby. Ale nebojte se, nesním Vás. Jen budu chtít mlsat jablíčka, travičku a hlavně se budu chtít kamarádit. Až uslyšíte mé krásné "í-á", tak jsem to já.
Já jsem vpravo a jmenuji se Zuza. Jsme neustále spolu s Péťou. Nikomu to neříkejte, ale jestli všechno dobře dopadne, budeme mít spolu miminko. Jsem ještě mlsnější než Péťa a nejraději mám mrkev.
Osel domácí byl domestifikován dřív než kůň. Oslíky dnes používáme k nošení břemen v těžko dostupných terénech, na maso a mléko. Osli jsou velice společenská zvířata, která žijí ve stádech. Osli se v zajetí dožívají až 40 let. Osel je v potravě nevybíravý. Živí se převážně trávou, různými bylinami, mladými výhonky a listím z křovin. Osel dobře vidí ve tmě a proto se velmi často pase i v noci. Osel má výborný sluch a výbornou paměť. Oslí mléko je výživnější než kravské. Březost trvá 11 měsíců, rodí se jedno mládě.


My jsme upovídané a velké neposedy. Máte odvahu vzít si nás na procházku? Můžete si vybrat mezi námi, já jsem Puntík a ta druhá je upovídaný Zvonek. Nejraději chodíme na procházku společně. Milujeme jablíčka, mrkvičku, čerstvé zelené větvičky, listí všeho druhu a suché rohlíky.
Koza domácí je jedno z nejstarších domácích zvířat. Tisíce let byly kozy chovány pro mléko, maso, srst a kůži. Koza domácí patří mezi přežvýkavce. Většina druhů má dva rohy různých tvarů a velikostí, které používá na obranu a prosazení dominance. Rohy jsou tvořené živou kostí obklopenou kreatinem a dalšími proteiny. Samice rodí zhruba po 4 měsících březosti 1-2 mláďata. Kozy jsou nenáročné, spásají všechny části rostlin, nejraději mají čerstvé výhonky a listy. Kozy chované v Domáci ZOO penzionu jsou zakrslé Kamerunské, jejich výška je do 40 cm v kohoutku, váží zhruba 20 kg. Kamerunské kozy pochází ze západní Afriky, kde se chovají pro mléko, maso a kůži.

My velké hodné kamarádky – ovečky máme nejraději jablíčka a suché rohlíky. Nepohrdneme podrbáním na zádech nebo pohlazením na hlavě. Je nás celkem 6, ale počet se neustále mění. Na jaře nás pravidelně stříhají a ošetřují nám kopýtka, velice nám to sluší. Dejte pozor na beránka, má o nás strach a brání nás. Udobříte si ho pohlazením, podrbáním za ušima a suchými rohlíky.
Ovce domácí je malým přežvýkavcem, chovaným hlavně pro vlnu, maso a mléko. Ovce chované v Domácí ZOO penzionu jsou plemeno Suffolk, které pochází
z Anglie. Hlava a končetiny jsou černé bez obrůstu vlnou, vlna je bílá, polotemná. Hlava je bezrohá. Živá hmotnost beranů je 90-160 kg, ovcí 70-100 kg. Březost ovcí trvá zhruba 5 měsíců. Jehňata se rodí celá černá. Ovce pasou traviny blízko země, nejvhodnější jsou různé druhy trav, jetel a pícniny. Pro ovce je nejlepší celodenní pobyt na pastvě.

Je nás hned 5. Jsme tři kluci - Gustík, Toník a Čenda a dvě holky Toničky. Všichni na své jméno slyšíme a jsme neustále hladoví a chutná nám úplně všechno - travička, seno, brambory, rohlíky, jablíčka, obilí a vše co dá ještě jist.
Göttingenské prase - bylo vyšlechtěno v Německu k laboratorním účelům. Kanečci dosahují dospělosti v půl roce a sviňky v jednom roce. V dospělosti váží od 15 kg do 30 kg. Jsou snadno ochočitelná, chytrá, učenlivá a také velmi čistotná. Mají rádi společnost. Tento druh prasátek je chován jako společník.

Mám spoustu nádherných očí, které vidí úplně všechno a nic jim neuteče. Přijďte obdivovat moji krásu, pýchu a hrdost. Když mi donesete pár zrníček a nevyplašíte mě, budu Vám s pýchou předvádět svoji krásu.
Páv korunkatý má rád listnaté lesy, křoviny, louky. Samec páva je pestře zbarven
s ocasem, který tvoří tzv. „vlečku“. Na konci každého pera vlečky se nachází „paví oko“. Samička je zbarvena převážně hnědošedě. Samec i samice mají na hlavě malou korunku. Pávi jsou všežravci, živí se semeny, rostlinami, hmyzem, ale také obojživelníky a plazy. Pávi hřadují v korunách stromů, ale samice hnízdí na zemi
v křovinách. Samice snáší 4-8 světlehnědých vajíček. Samice se o kuřátka stará sama.

V ZOO jsme dvě krásky, neskutečně zvědavé s dlouhým krkem a zobáčkem, který musí ochutnat úplně všechno. Máme nádherné oči s krásnými dlouhými řasami, které nám závidí nejedna dívka a naše peříčka si rády nosíte v kloboučku. Ale když se nám něco nelíbí nebo nás někdo vyplaší tak vezmem nohy na ramena a utečeme.
Pštros africký je největší žijící pták, který neumí létat, ale zato umí rychle utíkat až 60km/hod. Má pouze 2 prsty a dožívá se 40 až 70 let. Pštrosi se chovali již kolem roku 1800 zejména pro peří, v současnosti se chová také pro kvalitní maso. Vajíčko pštrosa nasytí až 10 osob. Pštros je všežravec. Ve stáří 4 měsíců dosahuje hmotnosti 30 kg, v jednom roce zhruba 80-100 kg. Samice je plně dospělá ve dvacátém měsíci, samci po 30 měsíci. Samice snáší vajíčka brzy na jaře až do konce srpna. Jedna samice snese ročně 30-80 vajec.

Jsem krásně barevný s dlouhým ocáskem a červenou čepičkou, ale nejsem tak pyšný jako páv. Když mě nevyplašíte, budu před Vámi běhat a ukazovat se Vám. V jídle nejsem vybíravý, mám rád jablíčka, slunečnici, jeřabiny a mladou kukuřici.
Bažant diamantový je asijský druh bažantů. Pochází z Indie, rozšířen je od Tibetu, jižní Číny až po sever do Barmy. Do Evropy byli dovezeni
v roce 1828 pouze kohoutci. Kohoutci bažanta diamantového vodí hejno 3-5 slepiček. Bažanti diamantoví mají dlouhý ocas, který může dosahovat délky až 110 cm, váha je 700 g. Slepička bažanta diamantového je tmavě hnědá bez dlouhého ocasu. V dubnu slepička snáší 6-12 vajec do hnízda umístěného v trávě, na kterých sedí 24 dnů. Kuřata mají peří žlutavé a červenohnědé. Pohlavní dospělosti dosahují
v druhém roce života.

Jsem větší, barevnější a mohutnější než moji kamarádi. V přírodě mě nenajdete, a proto si mě pořádně prohlédněte a obdivujte můj nádherný, stříbřitý a dlouhý ocas, který může mít až 2,4 metrů. Mám rád jablíčka, jeřabiny, jahody, zrníčka a občas i drobný hmyz.
Bažant královský je velký pták z řádu hrabavých. Samec je výrazný svým „šupinatým“ peřím barvy zlaté, bílé nebo červené. Nejnápadnější znakem je jeho extrémně dlouhý ocas. Samice jsou nenápadně hnědé s černým temenem. Bažant královský pochází ze střední a severní Číny. Do Evropy se dostal na přelomu 19. a 20. století. Ve volné přírodě se u nás nevyskytuje. má rád listnaté nebo smíšené teplé lesy.

Zářím jak malý plamínek, který umí rychle běhat. Když už nezvládnu utéct, tak raději uletím. Rád se hřeji na sluníčku, kde moje barvy nádherně září. Když je mi dlouhá chvíle, rád si hraji na schovávanou. Mám rád zrníčka, slunečnici, jablíčka. listí a výhonky keřů, zelenou travičku a také malé broučky a pavouky.
Bažant zlatý je z řádu hrabavých obývající lesy a hornaté oblasti na území západní Číny. Byl uměle vysazen v řadě jiných světových zemích, i u nás. Samec je výrazně zbarven s převažující barvou červenou, samička nevýrazně černo-hnědě zbarvená. Samička klade do hnízda na zemi 8-12 vajec, na kterých sedí 22 až 23 dní. Mláďata vychovává pouze samička.

Jsem jeden z nejkrásnějších bažantů, černý a stříbrný s červenýma nohama a jako jediný umím pískat. Schválně, kdo to bude umět lépe - já nebo Ty. V jídle nejsem vybíravý, mám rád jablíčka, slunečnici, jeřabiny, mladou kukuřici a zelenou travičku.
Bažant stříbrný je jeden z pěti nejzákladnějších druhů. Je znám od 18 století. Bažanti stříbrní mají celé tělo bílé, dlouhý bílý ocas s černými čárami a černé břicho. Slepička bažanta stříbrného je hnědá bez dlouhého ocasu.. V dubnu slepička snáší 6-15 poměrně velkých červenohnědých vajec do hnízda, na kterých sedí 25 dnů. Kuřata mají peří žlutavé a červenohnědé. Pohlavní dospělosti dosahují v druhém roce života.

Jsem krásně zbarvený a jsem větší než můj kamarád. Hlídám si svoje samičky a tak jsem barevný, krásný a veliký a v přírodě mě hned vidíte. Mám rád semena, plody rostlin, části zelených rostlin a občas i nějaký hmyz a drobné živočichy.
Bažant obecný pochází z Asie. Byl uměle rozšířen v Evropě a stal se oblíbeným lovným ptákem. Žije v lesích, na polích, v houštinách na polních mezích a má rád malé remízky. Hnízdo si bažant staví na zemi,
v mělkých dírách a v houštinách. Samec bažanta patří svým zbarvením
a velikostí k nejnápadnějším ptákům naší krajiny. Samička je oproti samečkovi nenápadná. Samičky vodí 8-16 mláďat. Většinu života tráví na zemi, létá pouze, když mu hrozí nebezpečí. Při letu je velmi hlučný. Má mnoho nepřátel.

Jsem trochu menší než bažant obecný, a také jsem jinak zbarvený, ale upovídaný jsem stejně a stejně tak i nerad lítám. Kdysi jsem byl určen k lovu, ale to už dnes neplatí. V přírodě mě nenajdete. Mám rád semena, plody rostlin, ovoce, části zelených rostlin a občas i nějakého broučka.
Bažant kubánský je mezidruhový kříženec několika druhů bažantů colchických, který vznikl cíleně jako velký bažant určený k lovu. Byl kdysi vypouštěn i v naších honitbách.

Můj život není pohádkový, ale je rozhodně zajímavý. Všichni, už od malých dětí, mě znají a viděli mě v nejedné pohádce. Můj život je opředen spoustou tajemství, a když tiše postojíš, určitě se Ti nějaké malé tajemství ukáže.
Straka obecná je krkavcovitý pěvec s výrazným černobílým zbarvením a dlouhým ocasem. Straka má krátká a široká křídla a zřetelně oddělené černé a bílé plochy. Straka staví bytelné velké hnízdo vysoko v korunách stromů. Vajíčka se ve snůšce začínají objevovat od března. Snáší 5-8 vajec, na kterých sedí 17-18 dní. Mláďata jsou rodiči krmena ještě měsíc po výletu z hnízda. Mladí zůstávají s rodiči až do příštího jara. Straka má rozmanitý jídelníček. Živí se hmyzem, měkkýši, drobnými obratlovci, většími mršinami, semeny, plody.

Už z dálky Vás všechny vidím a nemáte šanci okolo projít, abych všechno v okolí nevarovala. Jsem hodně plachá, a když budete dělat rámus, budu poskakovat z větve na větev a vůbec si mě nebudete moci prohlédnout. A že je na co koukat. Jsem nejkrásnější ze všech. A moje modrá peříčka si dávají pánové za klobouk.
Sojka obecná je velikosti holuba z čeledi krkavcovitých, je rozšířena po celé Evropě, Asii a v severozápadní Africe. Sojka se celoročně pohybuje ve smíšených, listnatých i jehličnatých lesích, parcích, zahradách a sadech, občas navštěvuje i městské parky a zahrady. Má ráda, žaludy, bukvice, lískové ořechy, obilí, bobule a semena, ostružiny, jeřabiny, vejce, myši, hlemýždi, ještěrky. Sama je lovena většími dravci např. jestřáby nebo puštíky. Sojka hnízdí od konce května do počátku června. Hnízdo má v keřích nebo na stromech. Samička klade 5-7 žlutošedých vajec, sedí na nich 16-17 dní. Mláďata krmí oba rodiče. V přírodě se sojka dožívá až 15 let.

Jsme ještě hodně malá housátka, a tak nás krmí travičkou a šrotem, to máme hodně rády. Ráda se také procházíme po zelené louce. Vezmeš si nás na procházku? Až budeme velká tak budeme celá bílá a už tě nebudeme chtít poslouchat a utečeme ti.
Husa domácí patří do řádu vrubozobých, mezi vodní drůbež. Voda pomáhá ptákům, aby se jejím prostřednictvím zbavovali nečistoty, roztočů
a parazitů a udržovali peří v dobrém stavu. Husa se chová pro peří a maso. Husy se živí zejména rostlinnou stravou – tráva, semena trav, kořínky rostlin, různé druhy obilovin. Mají také rády zelí, salát, jablka, namočené suché pečivo. Husa žije v hejnu, houser preferuje jednu husu jako hlavní partnerku, ale páří se
i s ostatními. Husa snáší vejce, hnízdo staví na zemi. Inkubace vajec je zhruba jeden měsíc. Líhnutí housat může trvat až 48 hodin.

My jsme kachňata a zatím se ještě hodně podobáme housatům, až budeme velká, budeme hezčí a hodnější než housata. Máme ráda zelenou travičku a šrot (pomleté obilí). Večer nás musí schovávat, aby si nás neodnesla liška.
Kachna domácí patří mezi vodní vrubozobé ptáky. Kachnu domácí chováme zejména pro její maso. Kachna domácí hnízdí buď na zemi nebo v budce či koši. Mláďata rostou pomalu. Kachna je všežravec, hledá potravu jak ve vodě tak
i na souši. Potrava je rostlinná i živočišná, většinou převládá rostlinná, ale v létě
a na podzim se zvyšuje dávka živočišné stravy. Mezi živočišnou potravu kachen patří slimáci, ryby, žáby, plazi, občas i myši a hraboši. Mezi rostlinnou stravu patří převážně různé druhy trav a kořínky. Kachna žije v hejnu, ve kterém kačeři mají svou hierarchii, vztah mezi samcem a samicí není žádný. Kachny mění peří jednou do roka. Kachna snáší nejčastěji 9-13 vajec, na kterých sedí samice zhruba 25 dní.

My jsme nádherně hedvábné a tak nám říkají hedvábničky. Peříčka nemáme jako ostatní slepičky a také nám občas říkají chlupaté slepice. Ale to nám nevadí, až si nás pohladíte, nebudete chtít přestat, jak se Vám naše peříčka budou líbit. Ale jsme docela plaché a tak to nebudete mít jednoduché.
Hedvábničky patří mezi velmi stará plemena. Pochází z jihovýchodní Asie. Hedvábničky mají kůži černomodře zbarvenou, peří se podobá hedvábné srsti. Snáší pouze 80 vajec za rok. Hedvábnička je ale velmi dobrá pěstounka ostatních kuřat. Hedvábničky neumí létat.

Je nás 12 a jsme hodně zvědavé, mlsné a upovídané. Máme jednoho kohoutka, který nás hlídá a chrání, ráno a večer kokrhá. Nejraději pobíháme po louce, hledáme žížalky, slimáky a různá zrníčka a pak se s plným bříškem popelíme v prachu
a odpočíváme.
Kur domácí (slepice) je domestikovaný pták. Domestikace proběhla někdy kolem roku 3200 př.n.l. v Indii. Do Evropy se slepice dostala v 7 stol. př.n.l. První slepice se však chovaly pro kohoutí zápasy, ve středověku volně pobíhaly na dvorku statků. Slepice se chová hlavně pro maso a vejce. Slepice je všežravec. Krmí se zrním, zeleným krmivem, hledá žížaly, ponravy, slimáky a různý hmyz. Slepice sedí na vejcích zhruba 21 dní. Kuřata kvočna hlídá zhruba 6-7 týdnů, kuřata se od ní učí správnému chování. Dospívají mezi 5-7 měsícem.

Jsme nesmírně plaší a schováváme se kdykoliv a kdekoliv a najít nás je náročný úkol. Jsme krásně maskovaní a rychlí. Už jsme se naučili chodit si pro jídlo
ke slepičkám a pak si zase rychle hrát na schovávanou. Ale počkejte až budeme velcí,
to pak nádherně roztáhneme ocas a budeme se chlubit a všichni se nás budou bát.
Krocan pochází z Ameriky. Vyhledává pole a pastviny s porostem stromů a keřů.
Na noc hřaduje na větvích stromů. Krocan je velký a těžký pták. Hlava a krk jsou bez peří. Z brady nebo z krku visí masité, červené laloky. Vybarvení hlavy a krku závisí
na ročním období nebo na emocích. Krocani žijí v hejnech. Stravu si hledají na zemi, chytají hmyz, pavouky, sbírají bobule, semena plody, zelené části rostlin. Při tokání se samec předvádí samici na volném prostranství, obíhají okolo samice, svěšují křídla a hlasitě houkají. Samice hnízdí na zemi, snáší 8-15 vajec. Mláďata se líhnou okolo 28 dne.

Je nás hodně barevných perliček a určitě nás všechny uslyšíte, když půjdete okolo. Jsme ostražité a hned všechno hlásíme do širokého okolí. A takový rámus jste ještě neslyšeli. Žádný vetřelec neujde našemu ostřížímu zraku a sluchu. Ale když přijdete v klidu a beze spěchu, bude Vám odměnou ticho a pohled do života rodiny perliček.
Perlička modrá, kropenatá, stříbrná pochází z Afriky. Je známá svou nebojácností
a obezřetností a na otevřených pastvinách se stala součástí života dalších zvířat. Pokřik perliček je brán jako signál dát se do pozoru. Perličky mají rády otevřené prostranství
s přiměřeně vysokou travou. Perličky se živí hmyzem a semeny. Perlička hnízdí na zemi.
V hnízdě má zhruba 10-15 vajec. Perličata se líhnou kolem 25 dne.

Nejraději objevujeme svět. Jsme malí, ušatí, šikovní, jsme všude, ale když je na nás moc rušno, tak jsme hned fuč. Rádi se mazlíme, občas se rádi i chováme v náruči, když si nás chytíš. Máme rádi mrkvičku, jablíčka, travičku a suchý chlebíček.
Králík domácí patří do rodu zajícovců. Vyskytuje se v mnoha formách a podobách. Všichni ale mají společného předchůdce - králíka divokého. To je především patrné při návratu domestikovaných králíku do přírody a jejich zdivočením - potomci získávají zpět vzhled svých divokých předků. Králíci jsou asi 35 - 50 cm velcí a váží od 2 do 8 kg podle plemene. Žerou hlavně trávu, seno, semínka, kořínky, zeleninu a ovoce.
Ze smyslů mají králíci nejlépe vyvinutý čich a sluch. Nejslabším smyslem je zrak. Králíci žijí ve velkých společenstvech, která je v přírodě chrání před predátory a pomáhají jim lépe přečkat zimu a sehnat potravu. Hloubí si systém nor. Králík mívá měsíc trvající březost. Může mít až 10 mláďat. Mláďata dospívají okolo pátého měsíce. Králík může mít až šest vrhů do roka.

Jsem Váš malý kamarád, co se hrozně rád mazlí. Když mě uslyšíš kvíkat, tak mám
na něco dobrého chuť – na listy od pampelišek nebo na květy sedmikrásek. Přijď blíž ať mě lépe uslyšíš.
Morče domácí je domestifikovaná forma jihoamerického morčete divokého. Dříve je Inkové chovali pro maso a kožešinu. V Evropě se morčata začala chovat nejdříve
v Anglii. Na počátku 18. století se morčata v Anglii chovala jako domácí mazlíčci pro bohaté. Morčata se stala oblíbenými domácími mazlíčky, byla vystavována jako kuriozita na trzích a poutích. Na chov morčat se soustředili především v Anglii, kde byly už v 19. století pořádány výstavy, na kterých se hodnotil vzhled morčat. Dnes jsou morčata nejoblíbenějšími a nejčastěji chovanými hlodavci.